01 — Rám a tkanina
Rám a hustota síta určují, co ještě půjde vytisknout
Rám je nosič geometrie. Hliníkový profil drží tvar po desítkách napnutí a mytí, dřevěný rám pracuje s vlhkostí a po několika regeneracích se začne kroutit; v malé dílně proto dřevo obvykle slouží na jednobarevné textilní zakázky, kde nepřesnost pár desetin milimetru nikdo nepozná. Vnitřní rozměr rámu by měl být na každé straně alespoň o osm až deset centimetrů větší než potištěná plocha — pod tuto hranici stěrka nemá kde nabrat barvu a v rozích se tiskne nerovnoměrně, protože napnutí u okraje vždy klesá.
Hustota tkaniny se udává v nitích na centimetr a rozhoduje o množství barvy, které projde na materiál. Řídké tkaniny propouštějí hodně barvy a hodí se na textil a krycí bílou, husté tkaniny drží jemné linky a rastr, ale kladou vyšší nároky na řídkost barvy i na kvalitu šablony. Vedle hustoty je dobré sledovat průměr vlákna: tkanina s tenčím vláknem má při stejném počtu nití větší volnou plochu ok a tiskne ostřeji.
Orientační přiřazení tkaniny k práci
- 43–55 nití/cm — krycí bílá a plastisol na tmavém textilu, silná vrstva barvy;
- 62–77 nití/cm — běžný textilní tisk plnými plochami a robustní kresbou;
- 90–120 nití/cm — plakáty, obaly a tisk na papír s jemnějším detailem;
- 120–150 nití/cm — tenké linky, drobná typografie, autotypický rastr;
- nad 150 nití/cm — speciální práce, laky a velmi řídké barvy.
Barva tkaniny není kosmetika. Žlutá nebo oranžová tkanina pohlcuje část rozptýleného světla při osvitu a u hustých sít znatelně zlepšuje ostrost hran; bílá tkanina světlo rozptyluje a jemné detaily má tendenci podexponovat po stranách. Rozdíl se projeví hlavně u předloh s liniemi tenčími než půl milimetru.
02 — Příprava síta
Napnutí a odmaštění: dva kroky, které nejde dohnat později
Napnutí se měří v newtonech na centimetr a určuje, jak se síto po průchodu stěrky vrátí zpět od materiálu. Nízké napnutí znamená, že tkanina zůstává v kontaktu s potiskovanou plochou i po tisku, barva se roztéká, obrys se rozmazává a při vícebarevném tisku se motiv posouvá. Příliš vysoké napnutí zase přetěžuje lepený spoj a u starších rámů končí prasknutím tkaniny v rohu.
Napíná se postupně: tkanina se natáhne na část cílové hodnoty, nechá se přibližně dvacet minut relaxovat, dotáhne se a postup se opakuje, dokud se hodnota mezi jednotlivými dotaženími přestane výrazně měnit. Teprve pak se lepí. Rám je vhodné před prvním tiskem odložit alespoň na několik hodin — napnutí ještě klesá a čerstvě nalepené síto se stabilizuje.
Odmaštění před nanesením emulze
Nové síto je z výroby pokryté aviváží a otisky prstů z manipulace jsou mastné. Emulze na takovém povrchu drží nerovnoměrně a při vymývání odplave i tam, kde měla zůstat. Odmašťuje se speciálním prostředkem na sítotiskové tkaniny nebo běžným neagresivním odmašťovadlem, měkkým kartáčem z obou stran, a poté se důkladně oplachuje. Spolehlivý ukazatel je souvislý vodní film: pokud voda na tkanině zůstává jako celistvá vrstva a netvoří kapky, je síto připravené.
- odmašťujte vždy oba povrchy tkaniny, nejen tiskovou stranu;
- u nových hustých sít pomůže lehké zdrsnění abrazivní pastou před odmaštěním;
- po oplachu se síta nedotýkejte holýma rukama;
- sušte ve svislé poloze v bezprašném prostoru;
- emulzi nanášejte na zcela suché síto, jinak se vrstva ředí.
03 — Šablona
Emulze a osvit: hledání expozičního času, který sedí právě vaší sestavě
Přímá emulze se nanáší nanášecím korýtkem v rovnoměrných tazích, obvykle jeden až dva tahy z tiskové strany a jeden až dva ze strany stěrky, vždy v jednom směru a bez zastavení uprostřed. Tloušťka vrstvy určuje, jak ostrá bude hrana a kolik barvy projde; na jemnou kresbu se hodí spíš tenčí a hladší povrch, na plné plochy naopak silnější vrstva, která síto lépe vyrovná. Po nanesení se rám suší ve tmě, ve vodorovné poloze tiskovou stranou dolů, při mírném teple a nízké vlhkosti. Nedosušená emulze je nejčastější příčina toho, že se šablona při vymývání rozpadne.
Osvit sám o sobě nemá univerzální „správný čas“. Závisí na typu emulze, tloušťce vrstvy, hustotě a barvě tkaniny, spektru a výkonu zdroje i na jeho vzdálenosti od rámu. Jediný spolehlivý postup je vlastní expoziční test: na jedno síto se exponuje předloha po pásech s rostoucím časem, síto se vymyje a porovná se, který pás má současně čisté otevřené detaily a pevnou, neklouzavou emulzi v uzavřených místech. Výsledek si zapište i s podmínkami — čas platí pro danou kombinaci, ne obecně.
Typické projevy chybného osvitu
- podexponováno: emulze je po vymytí měkká, kluzká, odchází i mimo motiv, hrany se drolí;
- přeexponováno: jemné linky a drobný text se vůbec neotevřou a vymývání nepomáhá;
- rozostřené hrany: mezera mezi filmem a sítem, film není přitisknutý sklem nebo vakuem;
- skvrny a mapy: nerovnoměrně vysušená emulze nebo vlhkost v místnosti;
- dírky v ploše: prach na filmu nebo na tkanině při nanášení.
Předloha musí být skutečně neprůhledná. Výtisk s šedou, jen zdánlivě černou kresbou propustí dost světla na to, aby se emulze pod ním částečně vytvrdila; při delších časech pak jemné části šablony nejdou otevřít vůbec.
04 — Vymývání a retuš
Vymývání a retuš šablony
Po osvitu se síto z obou stran navlhčí měkkým proudem vlažné vody a nechá se chvíli odležet, aby se neexponovaná emulze nabobtnala. Teprve pak se motiv opatrně otevírá — tlakem vody, nikoli kartáčem. Vysokotlaký proud vedený zblízka jemné části šablony spolehlivě odplaví. Nejcitlivější je práce s drobným textem: otevírá se pomalu a v několika návratech, mezi nimiž se síto znovu namočí.
Vymyté síto se prohlíží proti světlu. Zbytky emulze v otevřených místech vypadají jako mléčný závoj a při tisku se projeví vynechávkami, které nejde dotisknout. Naopak dírky v uzavřené ploše, škrábance a místa u vnitřního okraje rámu se zaslepují retušovacím lakem nanášeným tenkým štětcem z tiskové strany. Po zaschnutí retuše je vhodné síto ještě jednou zkontrolovat proti světlu a až potom je odložit k tisku.
Kontrolní pohled před tiskem
- otevřené plochy jsou zcela čisté, bez závoje;
- hrany kresby jsou ostré, ne roztřepené;
- okolí motivu a rohy rámu jsou zaslepené;
- šablona je suchá po celé ploše, včetně okrajů;
- tkanina nemá naražená ani poškozená vlákna.
05 — Barvy
Volba barvy podle podkladu: papír a textil se chovají jinak
Papír barvu částečně přijímá do struktury a schne převážně odparem nebo vsáknutím. Na hlazený nenasákavý papír a lepenku se hodí barvy s delší otevřenou dobou, které v sítu tak rychle nezasychají; na savý ofsetový papír naopak barvy, které se rychle stabilizují a nerozpíjejí se do vláken. U plakátových prací je dobré počítat s tím, že tatáž barva vypadá na natíraném a nenatíraném papíru odlišně sytě, a proto se odstín ladí na skutečném materiálu zakázky, ne na zkušebním archu.
Textil vyžaduje barvu, která zůstane pružná a přežije praní. Vodou ředitelné barvy se do vláken vsakují, výsledek je měkký na omak a na světlé bavlně působí přirozeně; na tmavém materiálu ale potřebují krycí podklad a přesný postup fixace. Plastisol na vláknech leží jako vrstva, kryje spolehlivě i na černé bavlně a v sítu prakticky nezasychá, zato se musí prohřát na celou tloušťku vrstvy, jinak se po několika praních začne lámat. U směsových materiálů s polyesterem je navíc třeba počítat s migrací barviva z vlákna do potisku — řeší se bariérovou barvou a nižší teplotou fixace.
Praktické zásady při práci s barvou
- míchejte o něco větší množství, než odhadujete — dodatečné domíchání odstínu se málokdy trefí přesně;
- viskozitu upravujte po malých dávkách ředidla doporučeného výrobcem barvy;
- zkušební tisk dělejte na stejný materiál, na jaký se bude tisknout náklad;
- u dlouhých pauz nechte barvu v sítu v pohybu nebo síto zakryjte;
- zbytek barvy vracejte do kelímku sítkem, aby se do něj nedostala zaschlá zrna.
06 — Tisk
Stěrka a přítlak: tři proměnné, které se nastavují společně
Kvalita tahu není otázkou síly. Rozhoduje kombinace tvrdosti a profilu stěrky, úhlu jejího vedení a přítlaku, který má být právě takový, aby síto po celé délce tahu dosedlo na materiál — a ani o kus větší. Nadbytečný přítlak ohýbá břit, zvětšuje kontaktní plochu, vytlačuje víc barvy a rozšiřuje kresbu; zároveň rychleji obrušuje jak stěrku, tak tkaninu.
Měkčí stěrky okolo 60 Shore nanášejí silnější vrstvu a hodí se na textil a krycí bílou, střední tvrdost okolo 70 Shore je univerzální volba pro většinu prací, tvrdé stěrky nad 75 Shore drží tenkou vrstvu a ostrou hranu na papíru. Břit musí být rovný a bez zubů; jediné poškozené místo zanechá v ploše čáru přes celý arch. Ostření stěrky je proto běžná dílenská údržba, ne mimořádný zásah.
Neméně důležitý je odtrh — mezera mezi sítem a materiálem, obvykle jednotky milimetrů. Bez ní síto zůstává přilepené k potištěné ploše, barva se rozpíjí a při zvedání rámu se motiv rozmaže. Příliš velký odtrh naopak vyžaduje větší přítlak a zkresluje rozměr tisku, což je znát hlavně u soutisku.
Postup, který se osvědčuje u nového motivu
- nastavit odtrh podle formátu rámu a napnutí síta;
- zaplavit síto barvou bez přítlaku a zkontrolovat, zda projde celá plocha;
- udělat jeden tah středním přítlakem a posoudit krytí a ostrost hran;
- upravovat vždy jen jednu proměnnou — přítlak, úhel, nebo rychlost;
- zapsat výslednou kombinaci k danému sítu a barvě pro příští náklad.
07 — Soutisk
Soutisk vícebarevného tisku stojí a padá s pořádkem
Přesnost při vícebarevném tisku vzniká mnohem dřív než u tiskového stolu — v přípravě filmů se společnými registračními značkami, v konzistentním napnutí všech sít použitých v jedné sadě a v tom, že se motiv na každém rámu nachází na stejném místě. Rám s výrazně nižším napnutím se pod stěrkou natáhne jinak než ostatní a jeho barva se pravidelně posouvá, i když je karusel seřízený správně.
Materiál musí být pokaždé ve stejné poloze. Na papíru to zajišťují dorazy na dvou hranách, na textilu paleta s přesnou aretací a lepidlem, které kus drží po celou dobu tisku. Pořadí barev se obvykle volí od světlých ke tmavým, u textilu od podkladové bílé k detailům; tmavá kontura tištěná naposledy zároveň opticky srovná drobné nepřesnosti předchozích barev.
Co pomáhá držet přesnost v malé dílně
- jedna sada rámů se stejnou tkaninou a podobným napnutím pro celý motiv;
- stejný způsob umístění filmu na síto u všech barev;
- překryv sousedních barev o zlomek milimetru místo tisku „na doraz“;
- kontrolní arch po každé změně nastavení, ne až po deseti kusech;
- mezisušení tam, kde by následující barva rozpouštěla předchozí vrstvu.
08 — Sušení a fixace
Sušení a fixace: rozdíl mezi „na dotek suché“ a hotové
Papírové výtisky schnou nejlépe volně rozložené nebo v sušicím regálu s dostatečným prouděním vzduchu mezi archy. Stohování krátce po tisku je nejčastější příčina otisků barvy na rubu následujícího archu, zvlášť u sytých ploch a málo savých papírů. Vlhkost a teplota v dílně přitom ovlivňují dobu schnutí víc než samotné složení barvy.
U textilu je situace jiná: potisk je hotový teprve po fixaci, která proběhne v celé tloušťce vrstvy. Rozhodující není doba v sušičce ani teplota nastavená na displeji, ale skutečná teplota dosažená v barvě — u plastisolu se ověřuje teploměrem přiloženým do potisku, u vodou ředitelných barev se řídí pokyny výrobce k času a teplotě. Podexponovaná fixace se pozná až po prvním praní, kdy potisk začne praskat nebo blednout.
- zkušební kus vždy vyperte dřív, než pustíte celý náklad k fixaci;
- nechte mezi kusy v sušárně místo pro proudění vzduchu;
- u směsových materiálů volte nižší teplotu a delší čas kvůli migraci barviva;
- hotové kusy skládejte až po vychladnutí;
- datum a nastavení fixace si u nových barev poznamenejte.
09 — Regenerace
Regenerace rámů a odstranění stínů v tkanině
Síto se vrací do oběhu ve třech krocích, které se nevyplácí zaměňovat. Nejdřív se z rámu odstraní barva vhodným čističem hned po tisku, dokud je barva ještě měkká. Následuje odstranění emulze odstraňovačem, který se nechá působit jen tak dlouho, jak uvádí výrobce — příliš dlouhé působení emulzi do tkaniny zapeče a už ji nejde odstranit. Nakonec přijde na řadu odstranění stínů: barevných obrysů, které zůstávají v okách i po odstranění emulze.
Stín sám o sobě nemusí vadit, pokud oka propouštějí barvu. Problém nastává, když jsou oka částečně ucpaná zbytky emulze nebo barvy — pak se v ploše objevují světlejší místa přesně v tvaru předchozího motivu. Rozlišit obojí je snadné pohledem proti světlu: čistě obarvená tkanina zůstává průsvitná, ucpaná ne.
Pořadí, které šetří tkaninu
- odstranit barvu ihned po tisku, ne po zaschnutí;
- odmastit síto, aby odstraňovač emulze rovnoměrně smáčel povrch;
- nechat odstraňovač působit doporučenou dobu a důkladně opláchnout;
- odstranit stíny přípravkem určeným k tomuto účelu, krátce a jen v případě potřeby;
- síto znovu odmastit, opláchnout a nechat uschnout před další emulzí.
Rámy je vhodné vést v evidenci: rozměr, hustota tkaniny, datum napnutí a počet regenerací. Tkanina se s každým cyklem mytí a odstraňování stínů oslabuje a je lepší ji vyměnit plánovaně než uprostřed nákladu.
10 — Prostor
Dispozice dílny a větrání jako součást technologie
Sítotisková dílna se přirozeně dělí na tři zóny, které by se neměly potkávat. Mokrá zóna s výlevkou, tlakovou vodou a odstraňovači patří co nejdál od místa, kde se suší emulze a manipuluje s filmy; tmavá zóna pro nanášení a sušení emulze potřebuje stabilní teplotu, nízkou vlhkost a osvětlení bez podílu ultrafialové složky; tisková zóna vyžaduje rovnou pracovní plochu, dostatek odkládacího místa vlevo i vpravo od rámu a rovnoměrné světlo bez ostrých stínů, aby byla vidět skutečná barva výtisku.
Sušení zabírá víc místa, než se při plánování zdá. Sušicí regál nebo šňůry je lepší navrhnout od začátku, jinak schnoucí archy obsadí tiskový stůl a práce se zastaví. Podobně platí, že mezi tiskovým místem a sušením by neměla vést cesta přes celou dílnu — čerstvý výtisk se nese oběma rukama a každý metr navíc zvyšuje riziko otisku.
Větrání a bezpečná práce s chemií
- zajistěte trvalou výměnu vzduchu, ne jen občas otevřené okno;
- odsávání umístěte co nejblíže místu, kde výpary vznikají — nad výlevku a tiskový stůl;
- čističe a odstraňovače skladujte v původních obalech, mimo zdroje tepla;
- řiďte se bezpečnostními listy konkrétních přípravků, které v dílně používáte;
- používejte rukavice a ochranu očí při práci s odstraňovači stínů;
- odpadní vody z mytí sít řešte podle místních pravidel pro nakládání s odpady.
Většina „nevysvětlitelných“ problémů v sítotisku má nakonec původ v prostoru: vlhkost, prach, kolísající teplota nebo světlo dopadající tam, kde nemá. Prostředí dílny je proto stejná proměnná jako emulze nebo barva — jen se hůř všímá.
Kontakt
Jak se s projektem Deguzo spojit
Deguzo je informační a redakční projekt. Nenabízí tiskové ani jiné komerční služby, neprodává materiál a nezprostředkovává zakázky. Publikované texty vznikají jako uspořádaný přehled postupů a souvislostí sítotisku a mají sloužit k orientaci, ne nahradit pokyny výrobců konkrétních emulzí, barev a chemie.
Máte-li poznámku k obsahu, upřesnění, nebo jste narazili na nepřesnost, napište na [email protected]. Více o záměru projektu najdete na stránce O projektu.